Světopád

Toho dne, v ten moment, jsem se dmul pýchou. Poprvé v historii se archonem První brány stal muž, já. A to si na tento úřad myslela nejedna matriarcha starších i slavnějších rodů. Všechna léta snahy, nekonečného prokazování schopností, no a někdy i věcí, na které hrdý nejsem, se nakonec zúročila. Ceremoniální úbor mi padl a vypadal jsem v něm úchvatně – modrá mi vždy ladila k pleti, a že je nepohodlný? V ten moment pro mne byl tou nejpohodlnější věcí na světě, přestože se v něm nedá posadit a více než metr dlouhými ramenními výztuhami bych mohl stínat hlavy po tuctech.
Ve velkém dómu shromážděné zástupy na mne upíraly zraky. Bylo však jedno, kolik obyčejných drellů, elfů, lidí a zástupců odkdekud se tu shromáždilo, přítomna byla i Nahnarikka Lorgaq, jedna z devíti archlordů Velké rady! Rituál interkonexe sice osobně provádět nebude, za tím účelem se dostavil Lord Marquaddir, ale už její přítomnost pro mne byla ohromnou poctou.
Během těch mnoha let ve službě jsem přivykl oficialitám, přehlídkám a podobným záležitostem, ale přesto jsem teď byl nervózní a nesvůj. Snažil jsem se emoce neprojevovat navenek, nechci, aby si někdo myslel, že na to nemám. Interkonexe je ale závažná operace za použití velmi mocné a specifické magie. Magie, která způsobí, že budu mít faktickou kontrolu nad funkcí brány. Archon má kromě úředničiny i praktickou funkci. Občas se na to zapomíná, konečně jak často kdy vyvstala potřeba tuto pojistku využít?
Když jsem tak stál před bránou, očekávaje bolest, čas se neskutečně vlekl. Zatnul jsem instinktivně zuby, ani nevím, proč jsem si myslel, že to bude bolet. A pak náhle magie přišla, jako když do těla udeří tsunami. Nebolelo to. Vlastně se nedá ani říci, jestli ty pocity byly příjemné nebo nepříjemné. Byly ohromující a ochromující zároveň. Každá kost v těle rezonovala a já to cítil, stejně jako chvění každého svalu. Přál jsem si, ať to už přejde, ale věděl jsem, že vůbec nic nezmůžu. Zároveň jiná moje část si přála zůstat takto po zbytek života.

Den, kdy to začalo, byl už od rána smolný. Ani jsem nedočetl denní hlášení a polil jsem se horkým čajem. Do své kanceláře jsem se nastěhoval teprve před týdnem a chvíli mi bude trvat, než si zvyknu na nové prostředí. Než jsem se stihl převléci, vpadli dovnitř ambasador Niinir Thatau a Sahnika Drangex, velitelka ochranného oddílu brány, a dožadovali se rozřešení sporu. Vzájemně si skákali do řeči a překřikovali se. Než jsem pochopil, v čem je problém, rozbolela mne hlava, a pak jsem je oba vyhodil, ať si podobné malichernosti řeší beze mne. Do třetice špatného pak oloxem* přišla zpráva, že v klání kontinentů Diwargant podlehl Tewherrendu a já navíc na naše vsadil třicet bolgemů.
Odpoledne začaly přicházet tajným okruhem oloxu zprávy o masivních anomáliích v magickém poli. Nejprve poblíže jižního pólu, potom u ostrova Lork – to jsem si myslel, že jde o chybu a prve tu anomálii špatně zaměřili. Záhy však ty samé údaje přišly z dalších sedmi míst. Zkusil jsem naměřené hodnoty předhodit sigmaspektronu a z výsledků usoudil, že by mohlo jít o interference způsobené nepřesným vyladěním některé z bran. Zavolal jsem technika, ať bránu důkladně proměří. Divil jsem se, proč je tak vysmátý, ale záhy jsem si vzpomněl, že se narodil v Thaurathgardu. Možná si také vsadil.
Sledoval jsem ho při práci. Stěží jsem si vybavil, že se jmenuje Samoj Loka – o většině podřízených bych zatím nedokázal říci ani tolik. Nezdál se nijak znervózněn, to já bych se více ošíval, kdyby mi někdo zíral přes rameno.
Nikdy jsem nespoléhal na předtuchy, ale musím přiznat, že v tuhle chvíli jsem si přál, aby nahlásil chybu brány, a zároveň jsem tušil a bál se, že oznámí vše v pořádku.
Kdysi prý bývaly doby, kdy všichni drellové měli nějaké psychické schopnosti. Alespoň se to povídá. Já jsem racionalista s všeobecným přehledem a karierní diplomat. Psionikou a magií se zabývají jiní.
Ani jsem nečekal na výsledek a rovnou jsem technikovi nařídil provést kontrolu podruhé.
Kancelář archona je vysoko, ve výšce zhruba třiceti pater, a je z ní krásný výhled na Sommonarpo. Metropole se rozprostírá, kam až oko dohlédne, a já miluji ten výjev, zhruba půl hodiny před slunce západem, když se světlo láme od střech kontinentálního paláce a zároveň od hladiny Alkuluny. Krása scenérie mé chmury nerozptýlila.

Invaze.
O významu toho slova jsem přemítal, a jak mi pomalu docházely důsledky, zachvacovala mne panika. Válka je něco, o čem jsem se učil jako malý capart. Vzdálený strašák, v podstatě jen chiméra z dob, kdy Odria byla kruté místo. Holky, co se vyžívaly v trénování se zbraněmi a hraní si na bojovnice, mi přišly tak trochu zpozdilé. A teď se to najednou děje tady.
První střetnutí pohotovostních oddílů s útočníky dopadlo katastrofálně. Ztráty skoro sto procent. Těch pár, kterým se podařilo uniknout, hlásilo, co viděli a už jen samotný pohled na tyto zlomené vojáky, co se jako jedni z mála cvičili na podobnou eventualitu, naháněl strach. Z každého otevřeného průchodu pronikala na svět jiná vojska. Ve všech případech to ale byly ohromné počty – a nejen vojáci – zástupy nepřátel zjevně vedli Lordi anebo kdovíjaké bytosti obdobné či snad ještě větší síly.
Vykonával jsem své povinnosti. Ve skutečnosti mi soustředění na povinnost zabránilo propadat panice. Koneckonců sjednocená Odria má dost sil. Moc Archlordů má pro smrtelníka jen stěží představitelné meze. Všechna tato síla se mobilizuje k zastavení nepřátel. A kdyby bylo potřeba, tak máme spojence v dalších světech, do kterých vedou brány. Žádný z nich sice není tak velký ani nemá tak početnou populaci jako Odria, ale dohromady jich je hodně.
Během dvou dní se mi vrátila sebedůvěra. Uvěřil jsem, že útočníci udělali velkou chybu, když napadli právě náš svět. Ten pohled na řadu dobrovolnic i dobrovolníků, kteří se hlásili do zbraně na obranu města, kontinentu i celé Odrie byl dechberoucí. Pomalu jsem začínal chápat přitažlivost zbraní, armády, všech těchto záležitostí spojených s bojovým duchem. Chápal jsem i zamlklou Shaniku, nervózně přecházející po chodbách komplexu brány. Zde se do boje jistojistě nedostane.
Hodně času jsem strávil i s ambasadorem Thatau. Dobrá příležitost lépe poznat kulturu Paramondu, zprvu. Brzy jsme si ale začali docela rozumět i na osobní úrovni. Neustále za ním chodili krajani s otázkami jako: Máme odcestovat domů? Je to tu bezpečné? Co se to tu vlastně děje? Sám přitom nevěděl skoro nic. Informace o povaze útočníků se stále nedařilo věrohodně prověřit. Začaly se šířit fámy. I já sám jsem si musel utřídit, co jsou fakta a co jen něčí neověřené spekulace.

A tak tu stojím v jednacím sále, v zatraceně nepohodlném ceremoniálním nesmyslu a očekávám příchod elity Odrie, včetně kompletní Velké rady, a navíc ještě hodnostářů z mnoha dalších světů. Jednání je napůl tajné, z personálu brány tu jsem jediný, a to nejspíš jen proto, že se koná v komplexu mojí brány, a Niinir Thatau jakožto zástupce Paramondu. Jeho oděv také nevypadá moc pohodlně, ale nedává to na sobě znát ani náznakem. Stejně jako já je i on zkušený diplomat, výraz jeho hnědé, šupinaté tváře je stejně neutrální jako obvykle a z multifokálních očí wadeanů našinec těžko dokáže něco vyčíst. Tento neobvyklý rys shledává většina ras znepokojivým, ale jde jen o zvyk.
Jednání zahájila Archlord Nahnarika Lorgaq, protokolárně je zde na domácí půdě. Sál se uzavřel a uzamkl. Kdo se do této chvíle nedostavil, se už dovnitř nedostane.
„Přítomní!
Nebudeme se zdržovat a přejdeme rovnou k věci. Takováto je naše situace,“ Uprostřed sálu se zhmotnila koule znázorňující Odrii. Modrá planeta s tmavými obrysy devíti kontinentů a nepatrnými tečkami ostrovů. Bylo tam ale i devět znepokojivých rudých skvrn.
„Devět různých invazních armád se šikuje u devíti masivních prostorových trhlin...“

Poslouchám výčet a popis jednotlivých armád. Co mají ti tvorové za zájmy na Odrii? Proč útočí? Nějací démoni, elementálové, draci a kdovíco, na co ani nemáme pojmenování.

Slyším a rozumím slovům, ale nechápu.
Následuje popis identifikovaných velitelů invazních armád a zaznívá jméno Laladaina.
Jako by mnou projela mrazivá čepel. To přeci… to přeci nejde?
Ta je přeci dávno mrtvá!
Vždyť už jsou to tisíce let, co ji porazili!
To nééé!
„… uvědomme si, že záznamy o její porážce pocházejí nanejvýš z druhé ruky. Zpráva o její likvidaci nebyla vlastně nikdy spolehlivě potvrzena, přestože před veřejností se tvrdil opak,“ hovoří Archlord Balladar a jeho hlas se rozléhá sálem, jako když štěrk zasypává jámu, „ no a nakonec byl v invazní skupině šest identifikován Jetzael.“
Jestliže vyslovení jména Laladaina zapůsobilo jako bodnutí, tak Jetzael, to byla rána kladivem do hlavy.
Jak!?
Jak jako Jetzael!?
Mám pocit, že se mi zastaví srdce.
Nejhorší strašák, co na Odrii je. Něco, čím se děsí děti, co nechtějí jít spát. To neznámé zlo, které ovšem na světě fyzicky nepotkáš. Sám vládce Peridernu, kam putují duše špatných lidí.
Slyšet to z jiných úst než člena Velké rady, rovnou bych se vysmál.
Jak můžeme bojovat proti něčemu TAKOVÉMU?

Jsem rád, že se nemusím zapojovat do jednání. Ve skutečnosti se ode mne ani žádný vstup neočekává. Dokonce by asi byl nežádoucí.
Jestliže v útoku figuruje Peridern, napadá mě jediná odpověď, kde hledat pomoc.
„Halaquin!“ divím se, já to řekl nahlas.
„Ano, jak nám skočil do řeči archon Toqwaz, klíčové bude spojit se s Bílou mocí,“ slova se ujala Archlord Nahnarikka Lorgaq.
„V poslední době je komunikace tímto směrem hodně omezená. Vyžádané předpovědi za uplynulý rok jsou velmi vágní. Sama jsem z nich měla pocit, že nějak nesedí. Je nasnadě proč. Od příchodu nepřátel navíc neodpovídají na žádné pokusy o kontakt. Je zde snad někdo, komu se podařilo navázat spojení?“
V sále se neozval nikdo.
„Nezbývá tedy než si kontakt vynutit.“
„To mi přijde jako plýtvání silami. Evidentně nám nechtějí pomoci,“ vložil se do věci Archlord Sempiwethar.
„Alespoň se pokusím získat nějaké odpovědi. Sama se toho ráda ujmu.“
„Je na čase povolat spojence z kontaktovaných světů,“ dodala Archlord Anishiqtha Thoraxis.
Proti tomuto návrhu zjevně nikdo nic nemá.
Obdivuji, s jakým klidem a věcností dokážou Lordi jednat i v takto vypjaté situaci.
Mě jde hlava kolem a strachy se mi klepou kolena, a to jsem zatím na vlastní oči neviděl jediného nepřítele.
„Kontaktujeme tedy s žádostí o pomoc všechny světy až na Widethen B, ti nemají žádnou armádu, Aptii III, to jsou zapřísáhlí pacifisté, Gwanderru, která se momentálně vzpamatovává z globální katastrofy, a pak Hag-Ytewn, momentálně není v prostoru, a tudíž jej kontaktovat nelze,“ chtěla uzavřít jednání Archlord Anishiqtha Thoraxis.
Archlord Sempiwethar The Starlancer si však vzal slovo: „Je tu ještě jedna možnost. Studoval jsem dlouho remidiánskou magii a věřím, že s dostatečnou silou bych mohl útočící armády prostě odečíst.“
„Matematická magie je nebezpečná. Skoro nikdo na Odrii se v ní navíc pořádně nevyzná. Remidiové z Hag-Ytewnu jsou navíc mimo dosah. Mně se to nelíbí,“ vyjádřil Archlord Sinëdrim názor většiny Velké rady.

A tak se rozhodlo. Archlord Nahnarika Lorgaq se jakýmikoli prostředky dostane na Halaquin, zatímco ostatní povedou protiútoky proti invazním armádám. Mojí úlohou je vyjednávat s představiteli Paramondu a přesvědčit je, pokud možno, aby nám přišli na pomoc.
Nejsem na to sám. Jednání povede Lord Nackorn, nicméně má účast na něm nebude zanedbatelná. Koneckonců diplomacie, to je má parketa. Jsem v tom dobrý a konečně můžu být nějak užitečný.

Rozhovory zahájil Lord Nackorn na Paramondu. Zde jsem se samozřejmě nemohl účastnit – archon brány nemůže bránu použít. Ale hned následující den se jednání přesunulo na naši stranu. Vyjednávání se ukázalo jako náročné, ale slibné. Vždyť to byli právě obyvatelé Paramondu, kdo daroval Odrii technologii stelárních bran. Jsou to vstřícní lidé, akorát náležitě opatrní a rozvážní. Věřím, že nám pomohou, jakmile se přesvědčí, že jsme si své problémy nepřivodili vlastní agresí. Trochu horší to je s vysvětlováním původu a záměru nepřátel. Sám o věci vím jen málo a zdaleka tomu nerozumím. Neocenitelný je zde přínos Lorda Nackorna, který dokáže velmi srozumitelně doplnit právě tyto aspekty. Také ambasador Thatau mi pomohl z patové situace. Zjevně mu záleží na úspěchu našeho jednání a několikráte vyjádřil přesvědčení, že nám jeho krajané pomohou.

Technickou přestávku v jednání jsem se rozhodl využít k obědu, za doprovodu ambasadora Niinira. Obvykle nechodím do jídelny, ale dnes mám náladu jen popadnout, co zrovna mají, a utišit otravné škrundání v žaludku. I v momentě, kdy se projednávají záležitosti bytí a nebytí, chce holt tělo svoje a u wadeanů tomu též není jinak. Lordi nic z toho nepotřebují. Ani nespí. Většina jich je momentálně na frontě, a i oni mohou zemřít.
„Ten drůbeží salát vypadá lahodně“, přerušil mé úvahy Niinir Thatau.
„Ano, asi si jej též dám. Chutná mi obzvláště s pálivou omáčkou.“
„Vaše pálivé koření žel na nás neúčinkuje. Vůbec, všechny rasy Paramondu jsou, zdá se, proti pálivosti vašich papriček imunní.“
„Všechny? Myslel jsem, že na Paramondu žijí kromě vás wadeanů už jen istorané?“
„Málokdo o tom ví, ale máme na Paramondu ještě třetí rasu – méně početnou a žijící více v ústraní. Říkají si olonti a jako vy mají dvě odlišná pohlaví.“
„Vskutku? A já měl za to, že je pro vás koncept rozdílnosti pohlaví zcela cizí!“
„Ne tak docela – většina ras, které jsme kontaktovali, se dělí na dvě či více pohlaví.
Hermafroditních ras, jako jsme my, je značná menšina. A o jiné rase, kromě istoranů, která by se množila mitózou, jsem ještě neslyšel.“
„Vaše znalosti cizích světů mě vždy fascinovaly.“
„A mne zas historie vašeho světa. Zejména jak u vás drellů dříve vše řídily pouze ženy, zatímco u lidí to bylo přesně naopak, ale časem jste dospěli jak vy, tak lidé, k modelu rovnosti pohlaví.“
„To ano, ale rozdíly tu stále zůstávají. Ženy naší rasy tíhnou více k dominanci až agresivitě. A jak je to u těch vašich olontů?“
„U nich jsou dominantnější ti, co rodí děti, ale anatomicky se podobají spíše mužům. Oni jsou také jediní, kdo mohou mít potomka s jakýmkoli obyvatelem Paramondu, dokonce i s istoranem. Druhé pohlaví olontů se dokáže množit jen s nimi nebo s wadeanem.“
„Na Odrii jsou lidé, elfové i drellové kompatibilní. Pouze draci jsou trochu jiní. Už jen proto, že v jejich přirozené podobě je jakýkoli tělesný kontakt… dost obtížně představitelný, tedy s nějakou jinou rasou.“
„Ano, to si lze obtížně představit. Nicméně zdá se, že bude nutné se vrátit k jednacímu stolu.“

Cestou do sálu mne odchytil Lord Nackorn, „Informoval jsem se o průběhu ostatních rozhovorů. Hlavně se tvařte jakoby nic a nedejte na sobě znát frustraci. Jste přeci diplomat. Edrania VI a Daleria rovnou uzavřely bránu ze své strany, Thyzill´n´Gesh odmítl naši žádost, protože jim to jejich proroci prý vyvěštili. Na Arthegonu zdržují s byrokratickými nesmysly a na Nywissu obsadili bránu teroristi. Na Gnombě se chystají, ale bude jim to nějakou dobu trvat, podobné je to na Syallu. Khalianská brána je skoro pod útokem a jediný, kdo nám nějak výrazněji pomáhá, jsou Skollarané.
Tohle jednání je extrémně důležité. Může to být jazýček na vahách, jestli odoláme, nebo padneme.
Věřím vám, že se mi tu nesesypete. Musíte ze sebe vydat to nejlepší.“
Tolik k motivaci. V jednom má ale pravdu, nesesypu se, ne po tom, co všechno už se stalo.

Za dva dny se mi podařilo vykomunikovat většinu sporných otázek a konfliktních okolností. Nebylo to zadarmo. Únava mě začala tížit jako obludný balvan. Lord Nackorn si toho všiml, a nevím, co udělal, ale najednou jsem byl fyzicky čerstvý, jako bych se právě probudil z dlouhého posilujícího spánku. Domluvila se tříhodinová přestávka, a tak se jdu projít do zahrad, které jsou součástí komplexu brány. Cestou potkávám vojačky s nebývale dobrou náladou. Vidíce můj nechápající výraz, odkázaly mne na olox.
Zašel jsem se podívat a koukám na obraz bojiště na Tewherrendu, kde Archlord Sempiwethar The Starlancer poráží Armora Toraxe, vůdce mechanických bytostí a celé lidské vojsko zahání tamní invazní armády na ústup.
Raději jsem šel do své kanceláře, zjistit reálný stav války. Pročetl jsem si zprávy z uzavřených kanálů a to už tak růžové není. Vítězství na Tewherrendu má za následek, že část sil od nás se přesouvá k obnovení útoku na vyčerpané lidi. Na nás ale nově postupují démoni vedení Laladainou. Brána na Khalii padla. Celý kontinent Illidias je v rukou nepřátel.
Zanedlouho přišla zpráva, že se Nahnarika Lorgaq zhmontnila na centrálním náměstí.
Ti, co jí viděli, z toho neměli dobrý pocit. Prý sebrala zálohy a vrhla se vstříc Laladaině.
Hodinu nato prchl Archlord Monwallagon bránou na kolonii Syballia. Tam určitě pomoc hledat nešel – všehovšudy je tam jen kolem dvaceti tisíc kolonistů…

Po dalším dnu jednání mi je jasné, že pomoc z Paramondu je na dosah, stačí tři, nejvýš pět dnů. Dokonce už uvedli do pohotovosti armádu. U nás se to nevyvíjí dobře – tlačí nás na všech frontách. Ztráty narůstají, města padají do rukou nepřítele, a kdo ví, co se tam děje s civilisty – šíří se různé zvěsti. Vše se však dá zvrátit, chce to jen vydržet.
Lord Nackorn však náhle ukončil jednání. V soukromí mi řekl: „Sempiwethar hodlá provést svůj plán a Gessinda mu jde pomoci. Já jdu na frontu, abych ji zastoupil a nepřítel nám nevpadl do týla. Jestli to vyjde, další jednání už nebudou potřeba.“
„A co když to nevyjde?“
Podíval se na mě pohledem jako matka na syna, který se právě zeptal; “Co když ráno nevyjde slunce?“

Nemám nejmenší představu, co, a jak se Archlord Sempiwethar snažil provést. Když mi po zhruba dvou hodinách odskočila podlaha zpod nohou, praštil jsem se o pravý horní roh své kanceláře a následně skončil napůl zasypán v značně rozbořeném komplexu brány, bylo mi víceméně jasné, že se to asi nepovedlo. Země se nepřestávala chvět a všudypřítomný hluk byl nesnesitelný.
Slunce se náhle po obloze rozběhlo nebývalou rychlostí a zapadlo, aby po deseti minutách opět vyšlo. Nějaké vojačky mne vyprostily ze sutin. Kupodivu kromě zlomené nohy a spousty potlučenin mi asi nic není. Kulhaje k bráně jsem uviděl na zřícených schodech horní polovinu těla Samoje Loky. V ruce stále svírá kufřík s nářadím. Brána stojí a je funkční, i když se o ni opírá ohromná traverza, která by měla podpírat strop.
Cítím se podivně lehce, jako bych nevážil ani polovinu své váhy.
Zběsilé slunce, zdá se, zpomaluje – a nechápu, jak je to možné, zahýbá.

Od západu přisvištěla šmouha, ne jedna, zhruba tucet. U brány zastavila Nahnarikka Lorgaq a skupinka Lordů. Nahnaricce chybí ruka a ostatní vypadají podobně dobitě. Bojové formy Lordů jsou naprosto impozantní a ohromující na pohled. Za jiných okolností bych padal do kolen. Teď sice sedím, ale po tom, co jsem právě zažil a co se zrovna děje…
„Otevři bránu!“, zahřměl hlas Nahnarikky, až mi zabrnělo v kostech.
Ani nevím, co to do mě vjelo. Nějak jsem pomyslel na všechny ty bojující, či dost možná už padlé dobrovolnice, a řekl: „Ne.“
V tu chvíli se na mne obrátily oči sedmi Lordů – oči plné hněvu, nenávisti a ano, strachu! Ha, tak i Lordi se dokážou bát!
U hlavy mi zaparkovala čepel meče, velkého zhruba jako ta stropní traverza.
„Můžeme tě přinutit.“
„Nemůžete, můžete mne zabít, zpopelnit a rozprášit po celém Diwargantu, ale bez mého svolení touhle bránou nikdo neprojde.“
„Můžeme tě zlomit bolestí.“
„Tak směle do toho, třeba to nevydržím dříve, než dorazí démoni.“
Čekal jsem neskutečnou bolest, ale místo toho se mezi sebou začali radit. Neposlouchal jsem o čem přesně, asi jestli to stihnou k nějaké jiné bráně či jestli je ještě nějaká další brána vůbec funkční. Vzpomínám na svůj život, skoro šest set let, co jsem prožil. Události posledních dní jako by trvaly stejně dlouho. Tihle Lordi už jsou poraženi. Pro obranu Odrie mají nulovou hodnotu. Můžu jim to akorát spočítat, dezertérům.
A tak jsem otevřel bránu.
Archlord Velké rady Nahnarikka Lorgaq, původem ze slavného a významného drellského rodu a její věrní utekli na druhou stranu brány, na krásný, válkou nezasažený svět Paramondus. Brána se za nimi zavřela.
Letmý pohled na obzor.
Brána už se nikdy neotevře.
Od jihu se valí vodní stěna vysoká jak pohoří.
Sahnika Drangex usedá vedle mne.
Vlna lačně polyká zbylé stavební monumenty Sommonarpa.
Pevně ji objímám…

 
DODATEK:

• Olox – veřejný systém šíření zpráv
  
• Tolox – vyhrazený okruh oloxu určený jen pro povolané
  

Soupis kontinentů a příslušných Archlordů Velké rady:
Axamith - Naivelush Sinëdrim
Aldirand - Shendara Waida
Tharackard - Monwallagon
Waddalhir - Anishiqtha Thoraxis
Tewherrend - Sempiwethar The Starlancer
Illidias - Gessinda
Diwargant - Nahnarikka Lorgaq
Niragaia - Enilder Aifkalaindë
Namirex - Gezzhidix Marqoth Estayrien Balladar