Z deníku dobrodruha 012

Přiložím.
"Jorcho, pověz cos komu provedla!"
"Rodinu vždycky sralo, že se na zlatnickou dcerku tahám s póvlem a dělám si co chci. Nejvíc mně dusila matka. Měla náhrdelník, snad po pra-pra-pra-bábě, kterej sem si nikdy nesměla půjčit, ani se jej dotkonout. Ten jsem jí ukradla, a prodala za pár šupů nějakýmu cizákovi projíždějícímu - jen aby ho nikdy nedostala zpátky!" tep se jí zrychlil.
"A naopak dobrýho?"
"Dělala jsem pro gildu. Akce se posrala, viděli nás. Šéf rozhod zabít svědky. Byl tam i tříletej hošík. Zdrhla jsem s ním do sirotčince v sousední provincii. Proto mám tohle," ukazuje jizvu na boku.

<< Předchozí Pokračování >>