Z deníku dobrodruha 011

Štítem odrážím ránu mečem, z poza něj se vymrští můj scimitar a odsekávám ruku meč držící.
Protivník kouká na pahýl, ze kterého stříká krev - ne dlouho, po dalším seku mi jeho hlava přistála na botě.
Oktarův šíp letí vstříc zdviženému hledí, provrtává loupežníka pod okem, skrz mozek a zadní stěnu lebky, aby zastavil o helmu zevnitř.
Fleuriotův stormlight zasahuje protivníka vprostřed žaludku, jeho energie jej doslova roztrhne. Roztrhané vnitřnosti létají po okolí.
Ledviny - podpaží - krk - otevřená pusa, tak se blýsknou čepele Joršiných dýk, zahubí nepřítele, který do poslední chvíle netušil, že je ohrožen.
"Nedomluvili jsme se, že potřebujem jednoho zajatce?"

<< Předchozí Pokračování >>