Zobrazení zdroje stránky Stormchilde 125:Přemítání

<i>Chichi, chacha...<br>
Tisíce barev podzimního listí.<br>
Vůně vlhké kůry.<br>
Madiiina tvář: "Teď si na řadě ty. Uvidíš, že mě jen tak nenajdeš! Počítej do stopadesáti"<br>
"Jedna, dva, tříí.."<br>
Ticho.<br>
Tíseň.<br>
Trnité křoví proniká srstí a drásá.</i><br>

Ahh. Zatraceně!<br>
Zase ten zpropadenej sen!<br>
Já se snad nikdy a nikde pořádně nevyspím.<br>
Ne, že by zrovna tohle podzemní bludiště bylo kdovíjak přívětivé. Ani sféry neví, co tu je, a to znamená potíže.<br>
Potíže se spánkem to má podle těch zvuků z venku zjevně víc osob...<br>
Ale ten sen...<br>
Nechci aby se mi už zdál, však i v bdělém stavu myslím na své zmizelé dvojče až příliš často.<br>
Radili mi abych zapomněl, ale to nechci. Bez Madii a jejího zmizení by řeka mého života nedávala smysl.<br>
Prý komplex viny. Zatracený podvědomí.<br>
Už to zase dělám. Myslím na to.<br>
Třikrát zpropadeně, Yandaii jsi unavenej jak kotě, a stejně neusneš!<br>
Ledaže bych si namíchal lektvárek, ale to je blbost - kdoví co číhá v těchhle smradlavejch chodbách. Pokud na nás něco za deset minut vybafne, raději budu trochu nevyspalý, než omámený.<br>
Inritta si nejspíš užívá s tou medůzou - i když, jak si tak vzpomínám, tak ani nestavěla stan, takže asi nic nebude. Ta se už potřebovala uvolnit jako sůl.<br>
Ještěže se mi v nočních můrách nezjevuje Coussari.<br>
Úplně stačí co mi provedl ve skutečnosti. Na něj si rád občas vzpomenu než jdu spát, obzvlášť na to, co bych mu provedl, být s ním na pár hodin sám zamčený někde v místnosti.<br>
Jo, mučení je nespolehlivá metoda výslechu, ale já nepotřebuju nic vědět! Chacha!<br>
Jsem já to ale koumák, vyměnit jednoho nepřítele, za spoustu nepřátel.<br>
Patnáct let života, ale není zrovna málo, pro někoho, kdo přirozeně nežije tisíc let.<br>
Jestli někomu něco závidím, tak to jsou vzpomínky těchhle dlouhověkých.<br>
Oni zažili Velkou válku!<br>
Z těch jejich vyprávění by se dalo napsat několik knih!<br>
Je to paradox.<br>
Závidím něco, co bych vlastně na vlastní kůží zažít nechtěl.<br>
Ty bojůvky, co jsou můj denní chleba, jsou docela dost hnusný, ale před Velkou to bledne, to se nedá popřít.<br>
Historie je fajn.<br>
Je hezké vědět, jak to nakonec dopadne.<br>

"Vstávat! Budíček!"<br>

[[Stormchilde 120:Hluboko pod povrchem|<< Předchozí]]
[[Stormchilde 130:Nepřítel|Pokračování >>]]

[[Kategorie:Příběh]]